Luděk Šnepp
| Luděk Šnepp | |
|---|---|
| Narození | 21. prosince 1922 Lány |
| Úmrtí | 11. dubna 1999 (ve věku 76 let) London (Ontario) |
| Povolání | spisovatel |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Luděk Šnepp (21. prosince 1922 Lány – 11. dubna 1999 London (Ontario)) byl český spisovatel, od roku 1968 žil v emigraci.
Život[editovat | editovat zdroj]
Po dětství v Novém Strašecí studoval v letech 1933–1936 na reálce v Praze, studium nedokončil. Po odchodu z domova pracoval jako dělník v lese a na stavbách. Za německé okupace byl totálně nasazen v Berlíně, odkud v roce 1944 uprchnul. Podařilo se mu získat novou pracovní knížku a pracoval jako horník na Kladně. Po válce odjel v květnu 1945 do Křešic u Děčína, kde se stal mistrem v továrně na umělé tuky. (Autobiografické prvky má jeho novela Klopýtání po bouři, kde je továrna na umělé tuky jednou z kulis lásky mezi Čechem a sudetskou Němkou.) Když v roce 1960 vyšla jeho první kniha Život na třetí, stal se profesionálním spisovatelem, v roce 1967 ředitelem chebského kulturního střediska. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy emigroval v říjnu 1968 do Kanady. Usadil se v městě London, kde vystřídal několik zaměstnání a v roce 1987 odešel do penze. [1] Zemřel v roce 1999 na mozkovou mrtvici.[2]
Byl ženat, manželka Libuše Šneppová přeložila některá jeho díla do angličtiny.[2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Luděk Šnepp psal poezii i prózu.
Po emigraci se Šneppovo dílo dostalo na seznam zakázaných knih a nebylo do roku 1989 zveřejňováno.[3] V emigraci vyšla jedna z jeho povídek anglicky v překladu manželky Libuše Šneppové. K dohodě o českém vydání v exilovém nakladatelství ’68 Publishers přes původní zájem nedošlo.[2] V Česku nebyla díla Luďka Šneppa vydána ani po roce 1989 (stav 2021).
Literární kritika[editovat | editovat zdroj]
V 60. letech 20. století přijímala kritika jeho díla s výhradami. V roce 1963 hodnotil literární kritik Jan Petrmichl českou povídku, která se snažila překonat schematismus 50. let 20. století (Hana Bělohradská, Jan Procházka, Ladislav Bublík a další). V porovnání uvedl o Šneppově novele Sedmkrát na stupni, že „...se víc než často uchýlí k docela banálním frázím“.[4] V roce 1964 dospěl Zdeněk Heřman k závěru, že jeho „...elementární literární kvality jsou ještě nevyzrálé.“[5] Příznivěji hodnotil povídku Klopýtání po bouři Jiří Opelík, i ten však vyslovil řadu kritických připomínek.[6]
Deníky a časopisy[editovat | editovat zdroj]
V 60 letech 20. století přispíval do řady periodik jako Host do domu (básnický debut 1958), Mladá fronta, Červený květ (Ostrava), Literární noviny. V exilu přispíval do exilových periodik.
Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]
- Život na třetí (Praha, Československý spisovatel, 1960)
- Vás potkávám (verše 1960, Praha, Mladá fronta, 1961)
- Sedmkrát na stupni (Praha, Československý spisovatel, 1962)
- Hvězdné signály (Plzeň, Krajské nakladatelství, 1963)
- Klopýtání po bouři (Praha, Mladá fronta, 1963)
- Jitřní louže (Plzeň, Krajské nakladatelství, 1964)
- Protichodci (Plzeň, Západočeské nakladatelství, 1967)
- Pláňata (Plzeň, Západočes. nakl., 1968)
Film a televize[editovat | editovat zdroj]
- 1962 – Podle novely Luďka Šneppa Život na třetí vznikla televizní inscenace z prostředí učňovského internátu, kterou zdramatizoval Jiří Körber a režíroval Miloslav Zachata[7]
- 1963 – Luděk Šnepp byl autorem námětu nezrealizovaného filmu Pět minut po válce. (Scénář napsali František Kožík a Vladimír Delong, který měl film režírovat; na dialozích spolupracoval Josef Škvorecký.)[8]
Posmrtná připomínka[editovat | editovat zdroj]
V roce 2004 byla k pátému výročí úmrtí Luďka Šneppa na domě ve Šlikově ulici v Chebu, kde žil, instalována pamětní deska.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HEMELÍKOVÁ, Blanka. Slovník české literatury po roce 1945: Luděk Šnepp [online]. Praha: ÚČL AV ČR, 1998, rev. 2007 [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠNEPPOVÁ, Libuše. Za Luďkem Šneppem. S. 2. Tvar [online]. [cit. 2021-04-09]. Čís. 13/1999, s. 2. Dostupné online.
- ↑ BAUER, Jan. Libri prohibiti devadesátých let, s. 19 (dostupné onlin v NK ČR) [online]. Praha: Otakar II., 2000. Dostupné online.
- ↑ PETRMICHL, Jan. Kudy kam v dnešní próze. S. 2. Rudé právo [online]. 1963-02-10 [cit. 2021-04-08]. S. 2. Dostupné online.
- ↑ HEŘMAN, Zdeněk. Matnost slov příliš obecných. S. 4. Literární noviny [online]. [cit. 2021-04-09]. Čís. 4/1963, s. 4. Dostupné online.
- ↑ OPELÍK, Jiří. Potřetí na stupni. S. 14. Kulturní tvorba [online]. [cit. 2021-04-09]. Čís. 21/1963, s. 14. Dostupné online.
- ↑ SCH. (bez titulu). S. 4. Literární noviny [online]. Čís. 50/1962, s. 4. Dostupné online.
- ↑ PŘIBÁŇ, Michal. Filmové scénáře a adaptace díla Josefa Škvoreckého: S504. Pět minut po válce [online]. Josef Škvorecký [cit. 2021-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní deska - Šnepp [online]. Encyklopedie města Chebu [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luděk Šnepp na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Luděk Šnepp
